To je můj blog
Jak mě nevolnost přiměla jít k volbám
Když jsem šel včera na odpolední šichtu do práce, bylo těžké vyhnout se jakýmsi podivným pikolíkům nabízejícím kolemjdoucím oranžovou kytičku. Když jsem mezi těmito podbízeči spatřil na vlastní oči pana Robina Povšíka, udělalo se mi nevolno.
Pravdivá povídka pro pozorné posluchače (přečtěte)
Povím pravdivý příběh popisující příšernou perzekuci pečbuřtů. Popisovaný příběh proběhl pár pátků po prosinci. Parta pobudů pomalu putovala přírodou. Páni pečbuřti přemýšleli, plánovali. Paní pečbuřtky plkaly, pomlouvali podoma polehávající pečbuřty. Pečbuřťata pobíhala, povykovala, pruty pošťuchovala přes ploty podrážděné psy. Paráda. Příšernou předpověď počasí potvrzovala probíhající plískanice, poprchávání. Prasečina. Poutníky proto pohltilo příjemně prohřáté pohostinství. Pili pivo, pojídali pochutiny, pohlavkovali pištící pečbuřťata. Prostě pohoda. Poté poplatili pohledávku pikolíkovi pobíhajícímu po place. Poděkovali.
Už rostou!
Hlásají to titulky v novinách, zařazují to zpavodajské stanice do zpráv. Už rostou! Protože zapršelo, české lesy se teď hemží lidičkami roztodivně oblečenými. Bloudí zdánlivě bezcílně s pohledem upeným k zemi. Cizinec, který tuto scénu spatří se zděšeně ptá: "Co ztratili ti lidé?"
S cestovní agenturou Planet už nikdy!
Tak jsme se po delší době rozhodli vyrazit letos na dovolenou do zahraničí. Po domluvě s kamarády padla volba na Itálii. Byli jsme dva páry, každý s jedním malým dítětem (dva a čtyři roky) a řekli si, že si necháme poradit ve známé boleslavské cestovní agentuře Planet, sídlící na náměstí Míru.
Konec trampů v Čechách?
Český Ráj. Už ten romantický název probouzí v člověku zvědavost. A sotva ho jednou navštíví, už nikdy na něj nezapomene. Jen těžko se dají určit nějaké pevné hranice tohoto divokého kraje lesů, skal, hlubokých údolí a chladivých rybníků. Území mezi Mladou Boleslaví na jihozápadě, Jičínem na východě a Turnovem na severu lákalo romantické duše již před více než sto lety. Když lázeňští hosté v Sedmihorkách vyslovili poprvé to pojmenování, netušili, že se tím zapíší do historie. Stalo se. Název Český Ráj se ujal. A nejen mezi turisty – brzy začali tento krásný kout Čech objevovat i trampové. Zakládali po vzoru divokého západu osady, jejichž sláva dodnes nevyhasla. Třeba El Toro v Údolí hnusu u Žehrovského potoka, jež existuje dodnes. Hodně vody proteklo potokem a srub i s totemem stále připomínají roky dávno minulé, opečovávány pokračovateli zakladatelů. Jsou však i jiná trampská místa, jejichž historie zůstává jen na fotkách a ve vzpomínkách pamětníků. A spolu s nimi zřejmě zcela zmizí. Bohužel.
Malé zamyšlení nad zmírajícím tradičním trampingem
Když už se nějaká média zaobírají takovou okrajovou tématikou, jako je tramping, tak jediný výsledek a závěr celého počinu bývá závěrečné povzdychnutí (teď nevím, jestli radostné, či smutné), že tradiční tramping pomalu vymírá. Zajímavé na tom je, že nikdo zatím nedokázal přesně popsat co to ten tradiční tramping vlastně je.
-2°C
-1°C
